Katarína Szanyi

 

 

Svojí tvorbou se nalézá na jakési pomyslné „ženské straně“ – snad by šlo její dílo s jistou mírou zjednodušení označit z hlediska výrazu a tematických preferencí jako feminní (nikoli ovšem feministické!). Je-li v něm cosi z dominancí a rysů spíše ženské empatie a jí odpovídajících reflexí, pak jde nepochybně o něco přirozeně spontánního a samozřejmého (a odtud i sugestivního) než programového a cíleného – na tomto poli se Katarína Szanyi pohybuje s udivující nenuceností a senzitivitou. Malířský rukopis Kataríny Szanyi se místy vyznačuje až jakousi naturální spontaneitou (občas sugeruje spíše než volní akt něco na způsob přesného přírodního děje či procesu) a její obrazy si formálně uchovávají rysy éteričnosti a čehosi odhmotněného a pomíjivě křehkého (snad se tu projevuje i určitá inspirace orientální kulturou). Úhrnem jsou přesvědčivým svědectvím o tom, co by snad šlo označit filozofickým termínem „eigenwelt“: o pozorném a citlivém vztahování se k sobě, k tělesné existenci, k imperativům a tajemstvím lidského pobytu na tomto světě.
text - Pavel Hruška

Katarína Szanyi. (74),

Studia - Katedra výtvarné tvorby Ostravské univerzity, ateliér malby Daniela Balabána (92–97), žije a pracuje Ostrava